Můj životopis:Osobní stránky o mě

Nevím jak v předchozích životech, ale na tento svět jsem se začal dívat 2.6.1979 v Ostrově nad Ohří. Moc si z toho dne nepamatuji, jen vím, že bylo kolem 08.00 hodiny ráno a byl pěkně vzteklý, že mě budí. To mi ostatně zůstalo dodnes:o) Rodiče mi dali jméno Jan. Příjmení Mrenica jsem zdědil po mém prapra... předkovi:o)

Pocházím z ůplné rodiny. Mám mladší, trošku praštěnou sestru Moniku (22) a staršího, naopak zase trošku zlobivýho bráchu Michala (34). Zbytek rodinky a s ním i zlatého retvívra Vám snad představovat nemusím:o)

V roce 1986 jsem nastoupil do 1.třídy 2.ZŠ (nynější Gymnázium) v Ostrově. Byl jsem velmi neposlušný prvnáček, ale tak chytrý, že jsem prošel do 2. třídy se samýma jedničkama. Nerad se chlubím, ale tohle nešlo nevykecat:o) Od svého druhého ročníku, to bylo někdy na podzim léta páně 1987 jsem se přemístil na 4.ZŠ a můj prospěch se od té doby čím dál zhoršoval a já prolézal do dalších ročníků s odřenýma ušima:o) Ale nakonec sem zdárně ukončil i ten poslední 9.ročník...

Byl to rok myslím 1996, kdy mé první krůčky vedli SOU Obchodní v Karlových Varech. Vždycky jsem chtěl být kuchař, miluju jídlo a všechno kolem toho:o) ale nakonec rada starších NErozhodla a já se vydal na kariéru prodavače. 3 roky utekly jako voda a já si mohl oddychnout, že už jsem konečně venku a všechno to učení už mohu hodit za hlavu:o) Teď toho i malinko lituju, protože jak se říká " Škola, je základ života"Jenže já byl hrozně línej a spíše mě zajímali ženský než škola:o)

Hned po ukončení školy, mě Armáda České Republiky odvedla na roční stáž do ... ne nebyl Afghánistán, ale VÚ Drhovice:o) Teda pokud se mohu pochlubit, většinu času jsem dělal pomocníka v kuchyni v Táborských kasárnách. A zase jsem byl blízko hlavního zdroje potravy:oD

Rok se sešel s rokem a já se zase stal běžným občanem ČR. Teď už nešlo nikam couvnout. Vyučen jako prodavač, po vojně a doma ultimátům. Buď půjdeš do roboty, nebo poženeš z baráku. Samozřejmně, že trošku přeháním, ale snad mi rozumíte:o)

Tak jsem si začal teda hledat práci, ale moc dlouho to netrvalo. Nastoupil jsem v jednom nejmenovaném supermarketu, kde jsem jako školák měl praxi:o) Stal se ze mě pokladní a pekař v jedné osobě. Ale já sem takovej cestovatel a nemám rád být dlouho někde na stejným místě. Po pár měsících jsem změnil lokál a šel dělat do rodinného podniku. Ale časem se náš podnik dostal do záhuby a já si musel hledal o5 novou práci. Jsem se ale zařekl, že s prodavačem už nechci mít nic společného:o)

Od té doby nastal můj zlom, o kterém bych nerad mluvil. Však to každý znáte když si myslíte, že jste poznali toho pravýho na celý život, procestuje s ní půlu světa a pak Vám ta láska z ničeho proteče prstama ani nevíte jak.

Práce v Ostrově pramálo a tak jsem musel vzít zavděk každé nabídky. Byla krutá zima roku 2003, když mé první krůčky směřovali do německé fabriky. Stal se ze mě dělník. Pro mě něco ůplně nového. Ale za pár týdnů jsem si zvykl a postupem času se ze mě stal jeden z nejlepších, spíše nejpilnějších pracovníků. Teda nerad se přiznávám, ale prásknout sem to musel :oD

Po nějakém roce a půl jsem dostal nápad, že bych si mohl někde v zahraničí vydělat mnohokrát více, než mě platili Němci :o) Chtěl už jsem taky žít ve svém bytě, sle díky financím,odejít ze země bylo to jediné řešení. Rozhodl jsem v té době ještě na méně známou pracovní, deštivou a mrazivou destinaci s názvem Anglii. Začátky v novém prostředí byly opravdu kruté a mé znalosti nového jazyka ze školy byly náhle fuč. S penězma to taky nevypadalo nic moc, ale když má člověk nějaký cíle, nesmí to vzdávat a jít si zatím až dokonce. I na mě se po čase usmálo štěstí, našel dobře placenou práci a hned bylo na cestovánín a dovolenou u moře a do prasátka na byt:o)

Ale i to krásné někdy končí a já se po roce a půl o5 vrátil do své rodné vlasti. Najít si novou práci a zvyknout si na české poměry nebylo pro mě zase zrovna 2 x lehké. Ale naštěstí sem měl kolem sebe plno kamarádů, kteří mi v nouzi dokážou pomoci.

Ale po nějakým půl roce žití v rodném městě, se mi opět zastesklo po strávených dobách a krásné krajině v Anglii. Ještě, že mám všude po světě známosti. Přestěhovat se zase na "Ostrovy" nebyl pro takový problém. Mohu říct, že až na jednu zásadní věc, sem na Anglii nikdy nezanevřel. Všichni lidi se ke mně ůplně božsky a když bylo potřeba, nikdy mě nenechali ve srabu, což se nedá říct o práci jak cizinců tak i čechů u nás doma. Jak s Váma tady a tam zachazí. Ten rozdíl je nesrovnatelnej.

Další rok a půl v tahu. Ani sem se nerozkoukal a už si zase balil kufry domů. To už bylo jaro 2008 a mě připadalo, že celkem 3 roky strávené v zahraničí už by mohly stačit. Užil jsem si a procestoval celkem dostatek. Po takový době už Vám rodina a kamarádi prostě chybí. Nevím jak Vám, ale mě rozhodně.

Nastal další bodovej zlom v mém životě...ale to už jsme skoro v přítomnosti. Ještě, že mohu kdykoliv použít záchranou brzdu. Snad to byla dobrá volba, když jsem se rozhodl jít znova do nového rodinného podniku. Ale to už se ze mě stal vlastně takový spolumajitel firmy:o) Někdo přece musí někdy převezmou otěže po jejím zakladateli a kdo jiný schopnější by to mohl býti:o) Doufám, že sem udělal tu nejlepší volbu do své budoucnosti.